Popraviště u Kostelce nad Černými lesy – výprava, která skončila trochu jinak, než jsme čekali

Ne každá naše výprava dopadne tak, jak si ji původně naplánujeme. Někdy se podaří zaznamenat zajímavé reakce přístrojů, jindy nás překvapí samotná atmosféra místa. A pak jsou tu návštěvy, při kterých se vlastně nestane vůbec nic. Přesně tak bychom mohli popsat naše vyšetřování bývalého popraviště nedaleko Kostelce nad Černými lesy.

Na toto místo jsme se s týmem 3XL Paranormal rozhodli vydat především kvůli jeho historii. Bývalá popraviště jsou sama o sobě zajímavá, protože připomínají dobu, kdy byly veřejné popravy běžnou součástí tehdejšího soudnictví. Člověk by možná očekával, že místo s takovou minulostí bude působit poněkud nepříjemně nebo alespoň tajemně.

Jenže naše návštěva nakonec dopadla úplně jinak. Na místo jsme se dostali až k ránu, atmosféra byla překvapivě uvolněná a naše přístroje nezaznamenaly jedinou zajímavou reakci.

Zkrátka výprava, která z pohledu paranormálního vyšetřování skončila docela slušným fiaskem.

Něco málo z historie popraviště

Nedaleko Kostelce nad Černými lesy se nachází místo, kterému se v minulosti říkalo Spravedlnost. Právě zde stávala šibenice, na které se vykonávaly rozsudky smrti vynesené tehdejšími soudy.

Podle historických záznamů se jednalo o popraviště se čtyřmi sloupy. V roce 1752 dokonce město žádalo o povolení postavit novou šibenici, protože původní konstrukce již byla ve špatném stavu a poškodilo ji počasí.

Poslední doložená poprava se zde uskutečnila 4. března 1763, kdy byl oběšen zednický tovaryš Jan Zelenka z Uhříněvsi, odsouzený za krádež v kostele v Tismicích.

Zajímavostí je také spojitost Kostelce se známým katovským rodem Mydlářů. V 17. století zde totiž působil Daniel Mydlář, vnuk známého pražského kata Jana Mydláře.

Samotné popraviště postupem času zaniklo a jeho přesnější poloha byla znovu určena až na základě historických map a písemných pramenů. Dnes už místo samozřejmě neslouží svému původnímu účelu a připomíná především jednu z temnějších kapitol místní historie.

Právě tato minulost nás zaujala natolik, že jsme se rozhodli lokalitu zařadit mezi naše výpravy.

Cesta, která nám trochu narušila plány

Původní představa byla poměrně jednoduchá. Dorazit na místo během noci, prozkoumat okolí a pomocí našich přístrojů se pokusit zjistit, zda se zde děje něco neobvyklého.

Jenže realita byla trochu jiná.

Na samotné popraviště se nám nakonec podařilo dostat až k ránu. Tím se celá výprava trochu minula s tím, co jsme původně plánovali.

Ne že by se paranormální jevy měly objevovat výhradně v noci. Tma ale dokáže výrazně ovlivnit atmosféru podobných míst a právě tu jsme si chtěli během návštěvy také vyzkoušet.

Místo toho jsme dorazili v době, kdy už noc pomalu končila. Celé prostředí tak působilo mnohem obyčejněji, než jsme očekávali.

Samozřejmě jsme se rozhodli vyšetřování alespoň vyzkoušet. Když už jsme se na místo konečně dostali, nedávalo příliš smysl se okamžitě otočit a odjet.

Atmosféra? Spíš příjemná než strašidelná

Asi největším překvapením pro nás byla samotná atmosféra.

Vzhledem k historii místa jsme očekávali alespoň trochu zvláštní nebo nepříjemný pocit. Některá místa, která jsme v minulosti navštívili, na nás působila poměrně intenzivně, i když jsme na nich nakonec žádnou neobvyklou aktivitu nezaznamenali.

Tady to ale bylo přesně naopak.

Celé místo působilo překvapivě klidně a uvolněně. Žádný nepříjemný pocit, žádná zvláštní atmosféra, zkrátka nic, co bychom si spojovali s našimi předchozími zkušenostmi z jiných lokalit.

Spíš než na místě bývalých poprav jsme si připadali jako při obyčejné ranní procházce.

Je samozřejmě možné, že na tom měl velký podíl čas našeho příchodu. Když už se blíží ráno, prostředí působí úplně jinak než uprostřed noci. Světlo, okolní zvuky i celková nálada člověka dokážou změnit způsob, jakým určité místo vnímá.

Zároveň jsme ale nechtěli sami sebe přesvědčovat, že by zde mělo být něco strašidelného jen proto, že se na místě v minulosti popravovalo.

Pokud na nás místo působilo klidně, neměli jsme důvod tvrdit opak.

Přístroje tentokrát úplně bez reakce

Když už jsme na místě byli, rozhodli jsme se vyzkoušet také naše vybavení pro paranormální vyšetřování.

Doufali jsme, že se nám třeba podaří zaznamenat alespoň nějakou zajímavou reakci, která by stála za další prozkoumání.

Bohužel se ale nestalo vůbec nic.

Naše přístroje během vyšetřování nezaznamenaly žádnou neobvyklou aktivitu. Žádné zajímavé reakce, žádné situace, které bychom nedokázali na místě vysvětlit, a ani nic, co by nás přimělo pokračovat ve vyšetřování výrazně déle.

Bylo to zkrátka jedno z těch vyšetřování, při kterých můžete zkoušet různé postupy, ale výsledek zůstává stále stejný.

Nula.

Na jednu stranu nás to samozřejmě trochu zklamalo. Člověk se na podobnou výpravu připravuje, těší se na zajímavé místo a nakonec si neodnese prakticky žádný materiál, který by stál za podrobnější analýzu.

Na druhou stranu je potřeba počítat i s takovým výsledkem. Ne každé místo musí vykazovat nějakou neobvyklou aktivitu a samotná historie popraviště není důvodem předpokládat, že se zde musí nacházet něco paranormálního.

Kdybychom při každém vyšetřování za každou cenu hledali něco nadpřirozeného, pravděpodobně bychom nakonec začali považovat za důkaz i úplně obyčejné věci.

A přesně tomu se chceme vyhnout.

Takže úplně zbytečná výprava?

Z pohledu paranormálního vyšetřování se dá říct, že se nám tato návštěva příliš nepovedla.

Na místo jsme dorazili později, než jsme chtěli, atmosféra byla úplně jiná, než jsme očekávali, a přístroje nám neposkytly žádné zajímavé výsledky.

Pokud bychom měli hodnotit pouze množství zaznamenané aktivity, patřila by tato výprava mezi naše nejméně úspěšné.

Přesto bychom ji ale nepovažovali za úplně zbytečnou.

Měli jsme možnost navštívit místo s poměrně zajímavou historií a alespoň si udělat představu o tom, jak dnes vypadá. Navíc nám celá zkušenost znovu připomněla, že očekávání a skutečnost se mohou dost výrazně lišit.

Často si člověk podle historie nebo pověsti určitého místa vytvoří nějakou představu o tom, jak na něj bude působit. A když tam potom skutečně dorazí, zjistí, že realita je úplně jiná.

V našem případě jsme čekali tajemnou atmosféru bývalého popraviště, ale místo toho jsme zažili poměrně pohodovou ranní návštěvu bez jediné zajímavé reakce.

Což je vlastně svým způsobem také zajímavý výsledek.

Dali bychom tomu ještě jednu šanci?

Úplně bychom to nevylučovali.

Přestože první návštěva nedopadla podle našich představ, je možné, že bychom při jiné příležitosti místo vnímali trochu jinak. Zajímavé by bylo především dorazit v době, kterou jsme původně plánovali, a porovnat atmosféru s naší první zkušeností.

Zároveň si ale nemyslíme, že by samotná noční návštěva automaticky přinesla nějaké lepší výsledky. Změna denní doby může ovlivnit naše vnímání prostředí, ale není žádnou zárukou paranormální aktivity.

V současné době proto popraviště nepatří mezi lokality, ke kterým bychom se potřebovali co nejdříve vrátit. Máme před sebou i další zajímavá místa, která bychom rádi prozkoumali.

Pokud bychom ale někdy v budoucnu měli cestu kolem a vhodnou příležitost, možná bychom tomu ještě jednu šanci dali.

Naše návštěva popraviště u Kostelce nad Černými lesy tak skončila spíše jako nepovedená paranormální výprava než jako nějaký zajímavý případ.

Žádné nevysvětlené jevy, žádné reakce přístrojů a místo strašidelné atmosféry spíš příjemný ranní klid.

Ale i takové výpravy k tomu, co děláme, patří. Kdybychom se vraceli s něčím zajímavým úplně pokaždé, bylo by to možná až podezřelé.

*3XL Paranormal*